Život v Africe je nesmírně těžký ať již z historického nebo přírodního hlediska, život zde není jednoduchý. Ale rozhodně zde není život nešťastný. I přesto, že někteří lidé zde žijí v extrémně chudých podmínkách, můžeme vidět úsměv na jejich tváří často. V tomto článku nechci zobecnit všechny strasti Afriky, ale chtěla bych spíše přiblížit jednu kapitolu z našeho života a čím se tady mimo jiné zabýváme.
Afrika je nádherná, přírodně i kulturně, ale je těžké se tu udržet z hlediska finančního. I pro mnoho místních lidí pravidelný a stabilní příjem je pohádka, o kterém všichni sní. Když jsme se s manželem přestěhovali do turistického centra Zambie, Livingstone, měli jsme naivní představu bezproblémového příjmu. Pravidelný místní příjem doteď nemáme, avšak se nám daří přežívat, tam kde jsme se rozhodli žít. Máme neuvěřitelné štěstí, že jsme si mohli vybrat místo, kde budeme žít, kde se nachází úchvatné Viktoriiny vodopády, ale také národní park s divokou zvěří jako jsou sloni, žirafy a neuvěřitelnými přírodními zdroji, které se nachází v okolí. Ano přežíváme, ale pro nás je to spíše dar než bída. Každý den jsme vděční, že máme možnost tady být, být spolu a ovlivnit věci a lidi kolem nás.
Podařilo se nám získat půdu v tradiční africké vesnici u Viktoriiných vodopádů, která nese název náčelnictví Mukuni. Toto náčelnictví je staré několik tisíc let, ale strukturu afrického paláce si ponechali dodnes. Muži této komunity tradičně vyrábějí dřevěné dekorace, potřeby do domácnosti a umění. Ženy v této komunitě mají vysoké postavení, včetně důležitých odpovědností ve spravování celého náčelnictví, avšak ženy nedělají žádné ekonomické aktivity. Díky tomu, že je komunita nedaleko Viktoriných vodopádů, náporu turistů se nevyhnula a výrobky ze dřeva se staly oblíbeným suvenýrem návštěvníků. To přineslo významný příjem do komunity, avšak s příchodem pandemie závislost na turismu se stala ohrožující. V přímé reakci na pandemii se náčelnictví Mukuni rozhodlo nabídnout půdu ostatním Zambijcům, kteří by přinesli inovativní nápady, které by pomohly pozvednout ekonomiku té komunity. Takto jsme s manželem získali kus své půdy, kde se snažíme hospodařit.
Organickou farmu, kterou jsme založili se nachází v pásu Mongongo stromů, což je velký, poměrně rychle šířící se strom, který dorůstá 15 až 20 metrů do výšky. Vyskytuje se na zalesňěných kopcích a mezi písečnými dunami a je spojen s písčitými půdy pouště Kalahari. Mongongo strom je široce rozšířen v jižní subtropické Africe. Existuje několik odlišných pásů těchto stromů, z nichž největší zasahuje ze severní Namibie do severní Botswany, jihozápadní Zambie a západní Zimbabwe. Další pás se nachází ve východním Malawi a další ve východním Mozambiku. Mongongo ořechy mají vysoký obsah živin, včetně bílkovin, hořčíku, vápníku, zinku a dalších.
Obyvatelé jižní Afriky se živili mongongo ořechy po vice než 7000 let. Když se první průzkumníci zajímali proč místní lidé nepraktikují zemědělství, jejich odpovědí byli výživné mongongo ořechy, ze kterých se dělala tradiční kaše. Mongongo ořechy se konzumují syrové, dušené nebo pražené, lze je také nasekat jako přísadu do jiných receptů. Olej extrahovaný z ořechů se používá jako ochrana pokožky a vlasů před drsným klimatem typický pro pouštní oblasti.
Mongongo ořechy jsou nenáročné na skladování, jelikož není hmyz, který by je napadal. Avšak ořechy jsou složité na zpracování, kvůli jejich dvojité skořápce. První vrstva skořápky se dá přírodně odstranit. Mongongo ořechy se tradičně zakopávají, aby se odstranila první vrstva skořápky. Tyto ořechy mají jednoho predátora, kterým je slon. Migrace slonů kopíruje pásy těchto mongongo stromů a slon je schopen cítit ořech zakopaný v zemi. Když si slon přijde pochutnat na tom ořechu, ve většině případů zničí i pole a domácí zahrady. Lidé poté stromy kácí, aby předešli zkáze, kterou páchají sloni, když si přijdou pochutnat na plodech mongongo stromu. My ořechy nezakopáváme, my je dáváme k jídlu prasatům. Ořech projde jejich trávicím traktem rychleji a první vrstva skořápky je strávena. Ořechy poté sbíráme a skladujeme.
Druhá vrstva skořápky je ještě tvrdší než první vrstva. Ani slon ani prase druhou skořápku nezlomí. Tradičně se druhá vrstva skořápky odstraňuje silou a pomocí kamenů. Ořech je umístěn do vyhloubené díry na větším kameni a menším kamenem se do ořechu tluče až skořápka odpadne. Překážkou tohoto tradičního postupu je fyzická náročnost a ořech je ve většině případů rozdrcen a ztrácí svoji hodnotu, takže je to postup neefektivní. Nyní se snažíme najít efektivní metody získávání ořechu mongongo, které by byly v souladu s místními kulturními a sociálními zvyky. Vytvořením hodnotového řetězce dojde k ochraně přírodních zdrojů. Lidé budou mít zájem mongongo stromy chránit, protože v nich uvidí hodnotu, která jim přinese příjem a ekonomickou stabilitu.
Jak se snažíme zlomit skořápku mongongo ořechu. (Kamila Hejlik Tembo)
