Kulturní šok, česko-zambijská zkušenost
Velmi těžce se popisuje život v cizí kultuře pokud si neuvědomuje svoji vlastní. Kulturu, ve které jsme vyrostli a která tvoří naši identitu bereme jako samozřejmou a kultura tak v každodenním životě určuje, co přijmeme za běžné a normální chování. Když odjedeme do jiné kultury, zjistíme, že naše běžné chování, je v jiných kulturách odlišné. Proto se říká, že cestování otevírá člověku oči, protože zažitím odlišného chování si uvědomíme vlastní kulturu a začneme vnímat odlišnosti, tzv. kulturní šok.
Já jsem překvapivě velký kulturní šok zažila, když jsem po 2,5 letech života v Zambii odjela na návštěvu do rodných Čech. Během pandemie covidu jsem domů necestovala. Důvodem nebyla nemožnost cestování, ale spíše náročné pracovní povinnosti během pandemie, stížená byrokracie při letecké dopravě, a také jsem čekala druhé miminko.
Naposledy jsme cestovali s manželem v roce 2019 a při návštěvě v tomto roce mě doprovodila jeho neteř. Druhá narozená dcera potřebovala úřednické zaregistrování a doktorské prohlídky, a tak nám nezbylo nic jiného než se ukázat zpět doma. Z cesty jsem byla nervózní, ale to jsem ještě netušila, že prožiju větší kulturní šok, než ten začátku, když jsem odešla z Čech za prací do Zambie.
Návrat domů, do české kultury, mi pomohl nahlédnou na zambijské tradice z jiného úhlu, než, jak je prožívám každý den doma v Livingstonu. A obráceně, na některé zažité české kulturní zvyky jsem nahlížela jinak než tak, jak jsem je prožívala, když jsem žila doma.
Život v Zambii jsem přijala a jeho nedostatky jsem přestala vnímat (nedovírající okna na domě v období zimy, kdy je ráno nula stupňů je nepříjemné, nestabilní přívod elektřiny i vody, atd.). S přijezdem domů jsem byla navrácena do reality, ve které jsem vyrostla s normální elektřinou, vodou a dalšími pro nás bežnými věcmi. Na druhou stranu mě překvapila míra užívání elektřiny a zároveň jsem nemohla přehlédnout zvyšování jejích cen.
Nemožný přístup k elektřině je rozhodně znakem chudoby, ale míra využívání elektřiny je už dle mého názoru znakem konzumního manirusmu. Jednoduchá, ale přitom pro mě zábavná historka, z českého obchodu plném lidí s obrovskými košíky jezdí mašina na vytírání podlahy, která celý nákup zpomaluje a fronta naštvaných lidí s těmi velkými košíky se utvořila ihned poté, co stroj vyjel uklízet. V Zambii používáme nejen doma, ale i v obchodech tradičnější metodu kyblíku s vodou a mopem, a tak i spotřeba elektřiny klesá. Ohřev vody na vaření, koupání, příprava jídla venku na dřevěném uhlím (tzv. chaco, charcoal) limutuje spotřebu elektřiny na nabíjení moderních technologií, jako je telefon a laptop. Nechci jmenovat všechny přístroje domácnosti mé české rodiny, které považuji za zbytečné a v některých případech by se tyto stroje v Zambii považovaly za černou magii (jako je hlukový stroj na odhánění krtků z trávníku).
Ani neomezený přístup k elektřině, ani extrémní návrat soužití s přírodou nezastávám/nedoporučuji, jen mě překvapil a vykolejil, tak obrovský rozdíl mezi různými životy ve stejném čase, ale vzdálené od sebe nejen rozlohou, odlišnou tradiční kulturou, ale i myšlením, které je ovlivněné moderní dobou. Manžel, který je elekrikář, říká, že závislost lidí na elektřině snižuje jejich mentální kapacitu. Rozvoj České Republiky obdivuji, ale zambijská kultura mě uchvátila různorodostí řešení problémů a jejich větší nezávislost na státních institucích, ne protože by jim stát do toho nekecal, ale jelikož jsou lidé více samostatní.
Jsem maminka, která vychovává své dvě děti v Africe a i tady slýchávám nevyžádané rady. Hodně lidí často opakuje, že v Evropě rodiče své děti nechají dělat cokoliv a přizpůsobují se spíše jim. Ptala jsem se, jak je ale možné mít tak disciplinované děti, když v Zambii má žena pouze 3 měsíce mateřskou dovolenou. V rurálních oblastech žádná oficiální mateřská dovolená ani neexistuje. Kdo se tedy o děti stará, dává jim energii pro potřebnou výchovu, zajišťuje jejich bezpečí, atd. Při pomyšlení na průměrný počet dětí v afrických domácnostech se mi vždy zatačila hlava. Z výchovy v nukleární rodině jsem si nedokázala představit, jak jinak výchova dětí funguje, než u nás. V Zambii na mé složité otázky mají jednoduchou odpověď a tím je komunitní výchova.
V rurálních oblastech Afriky se žádná oficiální mateřská dovolená nepraktikuje, ale ženy nejsou zanechány nezaopatřeny a bez pomoci. Když se narodí potomek, ostatní ženy – blízké, ale i vzdálené příbuzné, kamarádky z komunity, zajistí péči o dítě natolik, že je prakticky dítě matce přinášeno pouze na kojení. Noci beze spánku, vyčerpání z péče o děti, tak jak, to známe z naší evropské kultury se vytrácejí. Pro mnoho mých známých doma v Čechách bylo neočekávané, že na děti v domácnosti nejsem sama. Chůva, pomocnice v domácnosti, které jsou v Zambii běžné, nejsou v České republice podporovány.
Zapojení mužů do výchovy dětí je více ménně stejné, jak v ČR, tak v Zambii. V Čr se předpokládá, že muž chodí do práce a žena se stará doma o dítě na rodičovské dovolené. V Zambii se také od muže očekává, že bude chodit do práce a navíc, tím, že je do výchovy dětí zapojena rozšířená rodina, zbývá zde menší prostor pro jeho zapojení celkově. Avšak narozdíl od českého muže, je zambisjký muž více zkušený s výchovou dětí, protože když sami vyrůstali, byli zapojeni do výchovy svých sourozenců, bratranců, sestřenic a dalších v rámci komunitní výchovy. Opravdu místní muži nemají problém se o své děti postarat, když je potřeba. Je naprosto běžné, že v dálkovém africkém autobuse, cestuje muž s několika dětmi bez ženského doprovodu. Dálkový autobus v afrických vzdálenostech je alespoň 500km a 12 hodin cesty. Kdežto český muž má mnohdy problém dojet 5-ti minutovou vzdálenost do obchodu s dítětem v dětské sedačce bez doprovodu maminky. V Zambii se hodně dbá na to, aby muž dobře znal zdravotní stav dětí, a jelikož se předpokládá, že muž vydělává, na klinikách při dětských prohlídkách dostane absolutní přednost, aby se mohl včas vrátit do práce. Bohužel tato možnost neplatí pro pracující ženy, a tak v Zambii je to manžel, který bere děti na vyšetření.
Český vs. Zambijský život |
Kamila Hejlikova
Vzpomínky na Vánoce v Africe
Jak lidé slaví Vánoce na jiném kontinentě? Jsou bílé, slunečné, nebo úplně jiné? Něco málo ze vzpomínek na Vánoce v Zambii.
Kamila Hejlikova
Afrika – vzdálená i blízká, nezávislá a různorodá
Slova, která pro mě vystihují Afriku nejvíce jsou vzdálená i blízká, nezávislá a různorodá. Jak jsme slavili nezávislost v africké zemi, kde bydlíme.
Kamila Hejlikova
Zambie - země věčných úsměvů
Jaké je to žít v zemi, kde je pocit nespokojenosti tabu. Věčně stěžující si Češka se vyrovnává s odlišnou kulturou věčně spokojených lidí.
Kamila Hejlikova
Tradiční africké slavnosti
Život a lidé v Africe se mění, rozvíjí a modernizují, tak jako ostatní oblasti světa. Představu měnící se Afriky bychom měli vždy mít na paměti a některé stereotypy o Africe jsou mylné.
Kamila Hejlikova
Plundrování Afriky
Jsou u nás dostupné výrobky z afrických komunit nebo pořád přispíváme k plundrování Afriky za účelem vlastního obohacení?
Kamila Hejlikova
Plánovat či neplánovat v Africe
Pro život v Africe člověk potřebuje být flexibilní a dodržování plánu není vždy podstatné. Můžete si přečíst, jak jsem k tomu došla na základě svých zkušeností ze života v Africe.
Kamila Hejlikova
Finanční negratmotnost v Africe nebo naše eurocentrická představa
Jsou lidé v Afice finančně negramotní nebo se naše evropské představy neslučují s jejich životním stylem a kulturou.
Kamila Hejlikova
Nukleární versus rozvětvená rodina a bydlení v Africe
Je zavádění nukleární rodiny a s tím i spojené instituce (dětské domovy) prospěšné v Africe? Proč máme strach podpororovat rozvětvené rodiny a jejich soužití.
Kamila Hejlikova
Život v Národním parku v Africe
Život v Národním parku mě naučil, že se lidé musí naučit žít venku s přírodou. Tento život je náročný, ale nemůžeme utéct před odpovědností, kterou máme vůči naší planetě a životu, který žijeme.
Kamila Hejlikova
Videoblog z Afriky: sklizeň
Období dešťů skončilo a čeká nás teď půlroční období bez dešťě, tzv. období sucha. Je to čas radosti, ale i těžké práce, protože začíná období sklizně.
Kamila Hejlikova
Život v Africe: přístup k vodě
Základní lidská potřeba jako je přístup k vodě je v Africe omezená. Je to i časté téma různých krizích a konfliktů na africkém kontinentě. Jak to máme s vodou v Zambii, v Africké zemi, kde žijeme?
Kamila Hejlikova
Současný potravinový systém škodí Africe i klimatu
Současný potravinový systém škodí Africe i klimatu. Je potřeba změnit to, co jíme, abychom přispěli nejen ke zlepšení společnosti, ale také ke zlepšení klimatu.
Kamila Hejlikova
Kde jsou hranice multikulturalismu
Žiji v multikulturní zemi Zambii, kde se nachází kolem 70 různých kultur a jazyků. Jak to tady funguje?
Kamila Hejlikova
Videoblog z Afriky - jak se nám tu daří
Život v Africe je nesmírně těžký, ale rozhodně zde není život nešťastný. V tomto článku nechci zobecnit všechny strasti Afriky, ale chtěla bych spíše přiblížit jednu kapitolu z našeho života a čím se tady mimo jiné zabýváme.
Kamila Hejlikova
Mír, konflikt a zemědělství nejen v Africe
Když zrušíme diverzitu, zůstane nám monopol, který povede ke konfliktům z důvodu nedostatku zdrojů, které zničíme.
Kamila Hejlikova
Videoblog z Afriky - tři týdny nezapršelo, aneb jak tu farmaříme
Žijeme v Zambii a nyní je období dešťů, ale tři týdny nám nezapršelo. Co děláme a jak jsme si s tím poradili v textu i videoblogu.
Kamila Hejlikova
Viktoriiny vodopády v čase - fotky
Jak se Viktoriiny vodopády proměňují v průběhu roku i napříč léty. Žijeme na Zambijské straně vodopádů od roku 2019.
Kamila Hejlikova
Jak mě lidé v Africe přijali
Lidé v Africe mě přijali takovou jaká jsem a odkud pocházím, já jsem zase naučila jejich kultuře, která mě obohatila a rozšířila obzory o životě, štěstí a strádání.
Kamila Hejlikova
Videoblog z Afriky
Můj první videoblog není v dobré kvalitě, ale chtěla jsem zkusit, zda by lidi zajímala tato témata. Člověk se stále učí novým věcem, tak jako my s manželem na naší malé organické farmě, která se nachází blízko Viktoriiných vodopád
Kamila Hejlikova
Dá se hladomor v Africe vymýtit?
Investice do drobného zemědělství v mnoha afrických zemích má potenciál zvýšit produkci potravin a snížit chudobu.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 31
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 758x
Zajímá mě psaní článků o Africe z hlediska kulturního a sociálního, ale také politického a mezinárodních vztahů. Vystudovala jsem kulturní a africká studia na UHK. Zaměřuji se také na témata zemědělství a klimatické změny v Africe.
Kromě toho máme s manželem organickou farmu, kde se snažíme budovat udržitelný život v souladu s přírodou. Můžete mě sledovat na Facebooku a Instagramu Kamila Hejlik Tembo nebo naši farmu na Facebookové stránce Mosi-Oa-Tunya Organics.