Umí Afričané žít v Africe?

Umí Afričané žít ve svém prostředí sami nebo nás potřebují k přežití? Afrika je netypická svým životním prostředím, divokými zvířaty, lidmi a kulturou.

Od dob objevování Davidem Livingstonem, Emilem Holubem a dalšími cestovateli jsme nejenom Afrikou fascinováni, ale také máme tendence si ji podmaňovat na základě toho, že jsou místní lidé neschopní a zaostalí. Podařilo se nám překonat biologický rasismus, politický kolonialismus, co si myslím, že se nám nepodařilo překonat je kulturní centrismus a pocit nadřazenosti na základě technického rozvoje a moderního životního stylu.

Afrika je netypická svým životním prostředím, divokými zvířaty, lidmi a kulturou. Dnes sem jezdíme na safari, kde pozorujeme lvy, slony, žirafy a další velká zvířata, navštěvujeme tradiční vesnice, kde obdivujeme místní kulturu a jak lidé žijí. Národní parky jsou v Africe jasně vytyčeny s vlastními hranicemi, mají své jméno, strážníky, hotely s hosty, auta s průvodci. Blízko národních parků se většinou nachází nějaká tradiční africká vesnice, kterou mohou návštěvníci navštívit. Nedaleko Viktoriiných vodopádů v Národním parku Mosi-Oa-Tunya se nachází tradiční vesnice Mukuni. Místní lidé tu vyrábí výrobky ze dřeva a kostí, jako jsou šperky, nádobí, různé dekorace a další umělecké předměty. Lidé si mohou výrobky zakoupit při návštěvě vesnice, kde se také nachází palác se sídlem náčelníka Mukuni.

V mnoha případech jsou místní podmínky, ve kterých lidé nebo zvířata žijí, zhodnoceny návštěvníky jako nedostačující a na základě toho zakládají různé organizace na podporu rozvoje lidí a ochranu zvířat. Město Livingstone je příkladem sítě těchto organizací, kde aktivity na ochranu zvířat viní člověka z narušování přírodního řádu a organizace na podporu lidí vidí přírodu jako hlavního viníka chudoby a snaží se člověka pozvednout nad přírodní zákony.

Na Afriku se nedá nahlížet jednoduše buď z hlediska lidského/kulturního nebo přírodního/safari. Místní lidé žijí v podmínkách, jaké jim byli dány a čelí svému údělu s hrdostí každý den. Pár měsíců po úspěšném založení naší organické farmy právě v tradiční vesnici Mukuni nedaleko známých vodopádů a národního parku, zasazení plodin, farmu navštívili a zdevastovali sloni. Nenapáchali škodu pouze u nás, ale i u ostatních. Naše sousedka, která vedla nás založila uměleckou galerii a dětský domov, na zahradě zakopala nutriční mongongo ořechy, které chtěla použít pro výrobu místního umění. Sloni ji to všechno vykopali a snědli. Sloni způsobili škodu v podvečer a hned druhý den ráno přišla nezisková organizace se školením, jak se chránit proti slonům. Některá jejich doporučení jsme akceptovali a implementovali. Sloni jsou známí tím, že nemají rádi hluk a organizace nám doporučovala chránit se před nimi hlukem včetně dělobuchů. My jsme zkusili jiné jejich doporučení a to zavěsit skleněné láhve kolem farmy, které budou o sebe cinkat ve větru.

V minulosti dokázali místní lidé vypozorovat na přírodě, jak se chránit před predátory, jak spravovat půdu, kudy jít, kde se usadit a co jíst. Pastevci dobytka vypozorovali na stádu buvolů, jak se chránit před lvy a aplikovali stejnou ochranu pro svůj dobytek. Dobytek hnali ve stádu blízko sebe krajinou, přesně, tak jak migrují buvoli nebo pakoně. Blízko sebe, s nejsilnějšími uprostřed a ve předu a slabšími na stranách a vzadu. Také vypozorovali, že divoká zvěř migruje dle přírodního pravidel obnovy pastvy a aplikovali stejný proces na pastvu svého dobytka. Dnes se tomuto přístupu říká Holistický management půdy a hospodářských zvířat a na základě tohoto tradičního pastevectví vznikl významný a prestižní institut vzdělávání v Zimbabwe. Snaha této místní iniciativy je navrátit tradiční pastevectví dobytka a management půdy, protože to prospívá zvěři (méně klíšťat a s tím spojených nemocí), obnově půdy a je šetrnější k životnímu prostředí. Avšak návrat k tradičního pastevectví zabraňují vytyčené hranice nejen národních parků, ale i samotných afrických států.

Turismus je významným příjmem afrických států a nezisková práce vznikla s dobrým účelem. Ale zkusme přehodnotit, to jak na věci pohlížíme. Místním nevěříme, že by byli schopni se o svoje prostředí postarat a pokud ano, tak jim jejich tradiční způsoby znehodnotíme tím, že je shledáme jako nerozvinuté, nemoderní, netechnologické a zpátečnické způsoby řešení. Navíc místní iniciativy jsou roztříštěny kapitálem, kontakty a jinými výhodami mezinárodních hráčů. Většina chráněných farem a neziskových organizací má mezinárodního vlastníka nebo partnera. Mnoho místních organizací je opomíjeno, i přesto, že nabízejí lepší a mnohdy i levnější řešení, která vychází z místního kontextu.

Před slony na naší farmě v Mukuni jsme se nejprve chránili na základě doporučení neziskové organizace a zavěsili jsme skleněné láhve v okolí. Většina lahví se stejně nakonec rozbila a dokonce nějaký had se pořezal o ulomený střep a vykrvácel. Navíc hluk ze skleněných lahví vychází pouze za větru, ale sloni sem migrují zrovna v období, kdy je bezvětří. Když jsem si na celou situaci stěžovala místnímu kolegovi, se kterým pracuji. Ten mi vyprávěl, že se lidé v oblastech, kde migrovali sloni, usazovali pouze v místech, kde se vyskytovali divoké včely. Nejenom, že se sloni včel bojí a jejich teritoriu se vyhýbají. Zároveň tam kde se včely vyskytují, je vhodné prostředí pro usazení, protože zde budou plodiny, které včely opilovávají a přístup k vodě, kterou včely také potřebují. Kolegu jsme si nakonec pozvali k nám na farmu, který zhodnotil, že máme dobré prostředí pro včelstvo a nainstalovali jsme včelí úly. Místního řešení si nemůžeme přestat vynachválit. Nejenom, že je to přirozená ochrana, která nás nic nestojí, ale také činnost, která nám přinese zisk z medu, který můžeme konzumovat nebo prodat.

Neměli bychom si o místních lidech myslet, že jsou neschopní a ve své sebe-centrismu začít nabízet možnosti řešení, která budou nakonec stejně neefektivní nebo dokonce i škodlivá, protože daná inciativa nevznikla v přirozeném prostředí. Návštěvník by měl zůstat návštěvníkem, pozorovat, obdivovat, učit se a ne dávat nevyžádané rady nebo hodnotit jiný životní styl, než na který jsme zvyklí. Není důvod učit lidi, jak žít ve vlastním prostředí, pokud s nimi nechceme manipulovat.